Zaplněné arény, pestrobarevný virtuální svět, ale také pohádkové výdělky v řádech sta tisíců korun. To vše dělá z Esportu lákavou formu obživy pro zástupy mladých gamerů. Není tak divu, že fanouškovská i hráčská základna roste obdivuhodným tempem. Vít Schlesinger však varuje před nenápadnou hrozbou, která číhá v útrobách herních konzolí.
Někteří si stále lámou hlavu nad tím, zda je esport, tedy hraní počítačových her, opravdovým sportem či nikoliv. Dle doktora Martina Sebery z Masarykovy univerzity však není pochyb. „Existuje mnoho definic sportu a jedna z nich praví, že za techniky a taktiky je potřeba soupeře porazit. Což je definice sportu, kterou Esport rozhodně splňuje,“ udává autor výzkumu Fakulty sportovních studií v Brně, jenž se zaměřuje na psychické a fyziologické zatížení esportovců při hraní na počítači.
Právě faktor stresu je možná daleko výraznější, než by si řada z nás mohla uvědomit. „Je to o extrémním výkonu. Vezměme si, že 2 % naší váhy má náš mozek, ale konzumuje kolem 20 až 30 % energie. Při e-gamingu se extrémně zapojuje mozek.“ Zdůrazňuje zatížení odborník na komplexní přípravu vrcholových sportovců Vít Schlesinger.
Že jde opravdu o peprné téma potvrzuje i fakt, že se hraní počítačových her dost možná dostane i do programu toho největšího sportovního svátku v historii – Olympijských her. Vedle klasických sportů jako je například atletika či hokej by tak pod pěti kruhy startovali i egameři. „Hovoří se o tom, sledujeme to, dokonce jeden z 15 bodů, který máme v agendě od Mezinárodního olympijského výboru, je sledovat i Esporty. Co ale určitě nepřipadá v úvahu tady u nás, jsou nějaké násilné hry, kde se používají zbraně a válčí se.“ Doplňuje předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval.
Oproti klasickému sportu je ale hraní počítačových her v jedné věci daleko zákeřnější. „Je to o dopaminu, je to o pocitu štěstí, který zažívám při hraní, ale pokud dopamin vyplavují bez úsilí, a to v Esportu bohužel tak je, tak tam vznikají závislosti. A závislosti velmi negativní.“ Varuje kouč, který spolupracoval například s tenistou Tomášem Berdychem či národní hokejovou reprezentací. Právě absence pohybové aktivity při hraní by mohla být v budoucnu velkým kamenem úrazu pro řadu mladých hráčů. Náznak naděje tu však stále je.
Elegantní řešení, které by oba sportovní světy, jak ten reálný, tak ten virtuální, propojilo. „Když jezdíte třeba na cyklo-trenažéru a je to propojeno digitálním způsobem, že můžete v jeden okamžik zápolit se sportovci, kteří jsou v Evropě, v Americe, v Africe, a tak se poměřovat. Tak to dává smysl.“ Dočkáme se tak v budoucnu na Olympijských hrách arény zaplněné cyklisty na rotopedech, kdy každý z nich bude mít před očima jen obrazovku? Je toto opravdu budoucnost sportu? To ukáže jen čas.
Vstoupit do diskuze (0)